Tauernská cyklostezka za 5 dní

Zkrácená Tauernská cyklostezka, projetá proti proudu. Krimmelské vodopády zde nejsou startovním bodem, ale cílem putování.
Řeka Salzach a Tauernská cyklostezka
Typ výletu:
Autor: Ladislav Zemánek
Délka: 202 km
Převýšení: 1418 m
Rok: 2010

Tauernská cyklostezka pro nás představovala vstup do vícedenních cyklo putování. Jednak je to oblast, kterou máme částečně prochozenou, ale hlavně je tady výborné jištění ve formě vlakového spojení pro případ nečekaných potíží. Tauernská cyklostezka není není příliš náročná a můžete si ji upravit podle svých potřeb, času a výkonnosti. Rozhodně ji ale mohu doporučit, pokud s podobnými aktivitami začínáte.

Tauernská cyklostezka – základní informace

O cyklostezce se dozvíte na oficiálních stránkách www.radtouren.at, kde zjistíte, že celá měří 310 km a vede po trase Krimml (1066 m.n.m.) -> Pasov (293 m.n.m.). V našem podání jsme se zaměřili na nejzajímavější úsek, který Tauernská cyklostezka nabízí a navíc jej ještě jedeme v „protisměru“ 🙂 Proč jsme se nedrželi doporučení a jeli do kopce a proti proudu?

  • Byli jsme omezeni časem a tak jsme vynechali rovinatější úseky a zaměřili se na horskou část trasy.
  • Nechtěli jsme jet „s davem“.
  • Chceme mít na cestě i výrazný cíl. Tím pro nás byly Krimmelské vodopády.

Za výchozí bod trasy jsme si vybrali městečko Golling, které jsme už několikrát navštívili a za 3 dny jsme dojeli s výbavou i dětským vozíkem do Mittersillu, kde jsme zůstali na 2 noci. Čtvrtý den jsme k vodopádům dojeli jen s vozíkem na lehko. Poslední den pak byl věnován návratu z Mittersillu do Zell am See a odtud vlakem zpět do Gollingu. V Gollingu jsme parkovali u nádraží, ale spíše doporučuji zastavit u nějakého ubytování a tam si domluvit parkování. Nebudete potom mít obavy, zda je auto pořád na svém místě.

Ubytování jsme volili v soukromí a neměli jsme ho předem zajištěné a neměli jsme s sebou ani stan. Protože ještě v té době nebyly platformy typu Booking, museli jsme dojet na čas do infocentra a tam si ubytování zajistit, nebo hledat cestou podle vývěsek „Zimmer frei“. Celkově jsme najeli 232 km, což je více, než ukazuje tato přehledová mapa.  I celkové převýšení bylo s drobnými zajížďkami větší, než zde uvedených 1377 metrů.

Je nutné poznamenat, že v některých místech jsme si užili i prudké sjezdy, v nichž ti, co jeli „pohodově po proudu“ tlačili kola proti nám do kopce 😉

Den první – Golling -> Bischofshofen

Toto je krátký úsek – má necelých 30 km a je tedy vhodný na první den po příjezdu „na zahřátí“. Na začátku nás ale čeká poměrně nepříjemný úsek, začínající stupáním do sedla Pass Lueg, kde na 1 kilometru nastoupáme 100 výškových metrů. Právě zde končí nížina kolem Salzburgu a začínají kopce. Salzach si zde prorazil koryto ve skalách a původní silnice vede přes sedlo, ale i zde má tunel, do kterého cyklisté nesmí. Železnice a dálnice A10 mají také tunely.

Za sedlem klesáme opět k řece a z hlediska cyklisty je to nejhorší místo celé trasy, protože na úseku skoro 5 kilometrů není prostor pro cyklostezku a jede se po úzké silnici, zaříznuté ve svahu nad železnicí a nad řekou. Už jsme tento úsek projeli dříve, tak víme, že je to opravdu krátké a že jinak dokonalá cyklostezka se sem prostě nevejde. Pro cestu se samostatně jedoucími dětmi bychom asi kapitulovali a popojeli vlakem. Poté, co se údolí rozevře, je již cesta v pohodě a míjíme známá místa – hrad Hohenwerfen a vysoko ve skalách skrytou ledovou jeskyni Eisriesenwelt.

Po ubytování, které jsme sehnali přes informace, je ještě čas na pěší výlet ke známým skokanským můstkům.

Den druhý – Bischofshofen -> Taxenbach

Etapa měřila 41 km a měla dvě nepříjemná stoupání, což jsme sice z mapy už předem věděli, ale nepřipouštěli jsme si to 😛 Cyklostezka se nejdříve klikatí po břehu řeky a jen občas se blíží k silnici. Počasí je nádherné, a když se ohlédneme, tak vidíme krásné skály proti Bischofshofenu. Kousek před Schwarzachem je odbočka na soutěsku Liechtensteinklamm. Stojí za to. Celková zajížďka bude jen pár kilometrů a stoupání se dá zvládnout.  Alespoň si chvilku odpočineme a najíme se. Nakonec nacházíme hned u vchodu do soutěsky restauraci a hřiště, tak se střídáme v prohlídce a hlídání. V době naší návštěvy nebyl průtok moc velký, takže krásně vynikly skály, vybroušené vodou do fantastických tvarů.

Něco o Liechtensteinklammu – v roce 1875 členové místního Alpského spolku chtěli zpřístupnit tuto soutěsku, která je podle údajů v některých místech hluboká až 300 metrů a celková délka je cca 4 km. Podařilo se jim to roku 1876 za štědré finanční podpory Johanna II. z Liechtensteinu a na jeho počest byla soutěska pojmenována.

Po přestávce se vracíme na cyklostezku a pokračujeme do Schwarzachu, kde nás má podle plánu čekat první stoupání. Chvilku bloudíme, protože cyklo značení nějak nepočítá s cestou proti proudu. Nakonec jsme trefili správnou odbočku a během pár kilometrů stoupáme o 130 metrů výše k nádrži přečerpávací elektrárny. Důvodem této zajížďky je opět úzké údolí podél řeky, do něhož se stěží zmáčkla silnice a koleje. Od nádrže cesta pozvolna klesá údolím a tak si užíváme. Potom přichází hodně prudké klesání po rozbité cestě a jsme docela rádi, že jedeme opačným směrem a nemusíme se tudy škrábat nahoru. I dolů byl problém naložená kola ubrzdit …

Druhé velké stoupání je mírnější, ale o to delší. Na jeho konci se dostáváme k silničnímu tunelu, ale cyklostezka vede naštěstí venkem kolem skály 🙂 Krása. Teď už jen najít ubytování.

Den třetí – Taxenbach -> Mittersill

Podle předpokladů probíhá dnešní etapa po relativní rovině, takže délka 51 km by měla být zvládnutelná i s vozíkem v pohodě. Zdůrazňuji ale slovo „relativní“, protože Tauernská cyklostezka obvykle protíná střed vesnic a městeček, a ta obvykle neleží těsně u řeky u hlavní silnice, takže to znamená třeba půl kilometru stoupat od řeky a po chvíli zase sjet dolů. Původně jsme čekali, že ti, kteří jedou po proudu, tak nemusí moc šlapat, ale těmto stoupákům se také nevyhnou.

Dobré místo pro přestávku je Kaprun s výběrem z mnoha restaurací a výhledy na zasněžený Kitzsteinhorn. Pokračování stezky nabízí další a další krásné výhledy na údolí i okolní kopce. Na konci dne ale získáváme jedno poučení …

V informacích v Mittersillu jsme našli na 2 dny pěkné a docela levné ubytování na statku s krásným výhledem a je to blízko. Nějak se mi ale nezdá ono „s výhledem“. Popojedeme 800 metrů podél hlavní silnice a pak odbočka vlevo. Už po chvilce chápeme naprosto přesně. Statek je skoro u silnice, ale na vzdálenosti 200 metrů nabereme 40 výškových metrů a pak se ještě cesta houpe nahoru a dolů po úbočí kopce dalších 700 metrů. Odměnou je nám opravdu pěkný výhled na údolí. Paní majitelka přišla po chvíli, během níž nás držel v šachu jejich pes. Po přivítání se začala shánět po našem autě. Její úžas byl obrovský: prý tu ještě neměli hosty, kteří by nepřijeli autem 😀

Den čtvrtý – Krimmelské vodopády – tady končí Tauernská cyklostezka

Na nejdelší etapu (72 km) jedeme jen s vozíkem, svačinou a nejnutnější výbavou proti dešti, protože je obloha částečně zatažená a venku je po nočním dešti ještě mokro. Projíždíme krásnou alpskou krajinou a naší pozornosti neuniklo, že mají všechna nádraží jako nová a zábradlí jsou natřená svítivě červenou barvou. Kus před Krimmlem jsme se dozvěděli následující: Úzkokolejka na trati Zell am See – Krimml nejede až do Krimmlu. Tato trať byla v červnu 2005 téměř zlikvidována při povodni a postupně během pěti let prošla celkovou obnovou s tím, že některé úseky byly postaveny úplně nově.

Před posledním úsekem stoupání do Krimmlu máme na výběr. Buď pojedeme po cyklostezce lesem, nebo po silnici. Rozhodli jsme se pro les a na 3 kilometrech stoupáme o 160 metrů. Místy je rovina, ale místy je prudký stoupák po hlíně. Jak se blížíme k vodopádům, tak sílí hučení vody. Najednou se objevuje cedule, která oznamuje, že tady začíná Tauernská cyklostezka! To je ten hlavní důvod, proč jedeme proti proudu. Užíváme si tady cíl a jeho dosažení je taková malá oslava naší cesty. Mám pocit, že dojetí k soutoku řek nebo do nějakého města to nemůže nahradit.

Krimmelské vodopády jsou prý největší vodopády Evropy. Je to kaskáda o celkové výšce 380 metrů. My si procházíme pouze první část. Dá se jít i výše, ale tam již není prý cesta tak zabezpečená, trvala by dlouho a navíc začíná pršet. Část přeháňky přečkáváme a pak běžíme z kopce zpět ke kolům. Chvíli neprší, tak vyrážíme nejkratší možnou cestou, tedy po silnici. Netrvá to ani 20 minut a zase začíná pršet.

Den pátý – návrat a poučení, které nám Tauernská cyklostezka dala

Poslední etapa má 40 km a Tauernská cyklostezka tím pro nás končí v Zell am See a my se vracíme vlakem zpět do Gollingu. A poučení? Pro příště bude lepší jezdit se stanem a je nutné si hlídat, který vlak bere kola a počítat s krátkými časy pro nastupování a vystupování z vlaku s koly.

Fotogalerie – Tauernská cyklostezka a Krimmelské vodopády

Typy výletů Rakousko