Poloniny – dřevěné kostelíky

Tato trasa měla být oddychovou relaxační túrou, na které jsme měli hlavně obdivovat architekturu historických dřevěných kostelíků. Vzhledem k dopravní situaci se ukázala jako adrenalinově nejsilnější ????
Poloniny - Ruský potok - kostelík
Typ výletu:
Oblast:
Autor: Ladislav Zemánek
Délka: 9.9 km
Převýšení: 254 m
Rok: 2019

Prší. Máme čas, tak čekáme, protože předpověď slibuje zlepšení situace. Nakonec vzhledem k intervalům autobusů jdeme z Nové Sedlice pěšky do obce Zboj, kde se připomíná dopad meteoritu Kňahyňa na Podkarpatskou Rus v roce 1866.

Poloniny jsou totiž považovány za nejtmavší místo Slovenska a je zde vyhlášen „Park tmavej oblohy“, který připomíná rozsah a dopady světelného znečištění. Dokonce jsme si všimli, že veřejné osvětlení bylo v době našeho pobytu v noci zhasnuté a zapínají ho až ráno v čase, kdy jede první autobus.

Ve Zboji jsme nasedli do autobusu s tím, že dojedeme do obce Ruský Potok. Překvapilo nás, že jsme museli o 2 vesnice dál vystoupit a počkat na jiný autobus, který byl ve vesnici zaparkovaný. Na takto málo frekventované trase za tím musí být nějaké hlubší zdůvodnění. Možná to bude kvůli povinným pauzám řidičů. Kdo ví…

To ale nebylo jediné překvapení. Zastávka značená jako Ruský Potok – rozcestí, totiž není ve vesnici, ale na hlavní silnici u odbočky do Ruského Potoka. Tak nás čeká dodatečných 4,2 km po silnici. Zdolali jsme je.

Kostelík jsme našli a dokonce se podařilo zajistit jeho prohlídku. Pán byl v důchodu a vyprávěl i o poválečné době a životě v této oblasti. Protože jsme měli pořád v hlavě medvědy, tak jsme se na ně také zeptali. Prý jich ale v životě moc neviděl, i když celý život pracoval v lese. Pochopili jsme to až v okamžiku, kdy jsme zjistili, že jezdil s těžkou technikou na stavbách lesních cest. Prý ale viděl u nich ve vesnici, jak medvěd zranil člověka a ten to nakonec nepřežil. Každopádně jsme rádi, že jsme medvěda nepotkali.

Z Ruského Potoka jdeme po modré do vesnice Uličské Krivé k dalšímu kostelíku. Pokud jsme si v pralese první den pochvalovali, jak se nám tam krásně po udržovaných cestách chodí, tak tady cesta normálním lesem vypadala, jako bychom se prokousávali pralesem. Všechno zarostlé, rozbahněné po dešti a s popadanými stromy.

Největší adrenalin dne ale nastal při čekání na zpáteční autobus do Nové Sedlice. Sedíme na zahrádce u hospody s tím, že autobus má jet v 17.55, pijeme pivo a relaxujeme. Je 17.40 a času máme dost. Najednou se za zatáčkou objevil autobus. Vůbec nám to nepřišlo divné, dokud jsme si neuvědomili, že tady v odpolední špičce jede autobus jednou za 2 hodiny a v Sedlici silnice končí, takže to musí být ten náš. Pro nezaujatého pozorovatele by se jednalo určitě o zábavnou scénku, jak jsme tam nechali pití, rychle sbírali všechny věci a běželi těch pár metrů na zastávku ????.

Večer jsme si „stěžovali“ majitelce penzionu a ta nás „uklidnila“, že toto je tady běžné, protože jsou na konečné a když je po cestě méně lidí, tak se autobus nezdržuje v zastávkách a přijede dřív.

Google
Typy výletů Slovensko
Google