Jasna a Pišnica

Zkusili jsme tedy dotaz v informacích, ale ani tady neporadili, jak trasu naplánovat. Nechtěli jsme si nechat řeku Pišnica a jezero Jasna nechat ujít, tak jsme se ptali na návrh trasy podle této mapy. Paní v informací nám tak důrazně trasu nedoporučila, že jsme ji skoro vzdali. Prý cesta není značená, nemusí být schůdná a můžeme zabloudit. Nakonec jsme se tam ale vydali a jediným problémem bylo udržení směru, což s navigací v mobilu není problém.

Celý okruh má 15 km a celkové převýšení 762 metrů. Po první zastávce u střediska Jasna pokračujeme podél silnice a chvíli i po silnici směrem na sedlo Vršič. Poté jdeme po široké a komfortní lesní cestě. Sice je na začátku cedule s několika průstřely a s informací, že vstup je na vlastní odpovědnost, ale to nás nezastaví. Navigaci potřebujeme jen na několika křižovatkách a potom na konci prudkého stoupání, kde lesní cesta najednou končí a dále je nutné jít jen po téměř neznatelných pěšinách. I na nich jsou ale na spadlých stromech vyříznuty schody, aby je bylo možné lehce překonat.

Na cestě jsme potkali i dost lidí, kteří šli proti nám. Není mi jasné, proč nás tolik odrazovali od této cesty, když nám v informacích v Trentě klidně neznačenou cestu na Zadnjiški Ozebnik doporučili. Asi je to spíš o jednotlivých lidech a jejich zkušenostech.

Cesta vede hlavně lesem, ale na několika místech se otevírají výhledy na okolní skály. Pod vrchem Špica v Sedelcih se cesta zlomí a začíná sestup k silnici přes sedlo Vršič. Ta je zajímavá tím, že má celkem 50 číslovaných zatáček s uvedenou nadmořskou výškou a četnými parkovišti, odkud jsou pěkné výhledy. Naše trasa se jí ale v některých místech pouze dotkne. Nejzajímavější je zde dřevěná Ruská kaple u zatáčky č. 8. Ta je spojená s historií První světové války, kdy zde zejména ruští váleční zajatci od roku 1915 pracovali na stavbě této horské silnice.

U potoka Suha Pišnica potkáváme samostatně se přesouvající stádo krav, které brodí potok a pokračují po cestě, po které také půjdeme. Po nějaké době na ně narážíme u salaše na Planině v Klinu. Kromě fantastické horské scenérie je zde i památník obětem zdejších hor, kde jsou kromě zašlých tabulek i úplně čerstvé.

Teď už jsme u řeky, resp. u jejího koryta, které je úplně suché, takže jej v pohodě přejdeme. Nevím, jak to vypadá, když tudy teče voda. O kus dál se díky přítokům už koryto plní vodou a vede nás zpět k jezeru Jasna. Je zajímavé, že řeka teče těsně kolem jezera a voda do jezera teče někudy pod zemí.

Od jezera Jasna je to už jen kousek do cíle, tak se tady klidně zastavte a dejte si nějaké občerstvení 🙂

Fotogalerie – Ruská kaple, Jasna a Pišnica