Okruh na Triglavská jezera

Dokonce ani nechceme vidět všechna Triglavská jezera. Chceme vyjít z vesnice Stara Fužina a chceme se sem zas vrátit, takže všechna Triglavská jezera nemůžeme zvládnout. I tak má naplánovaná trasa 23 km, celkové stoupání 1134 metrů a klesání 1694 metrů. Vzhledem k náročnosti trasy jsme zvolili přesun z výchozího bodu na Planinu Blato bezplatným autobusem ze zastávky Vorenčkojca (u parkoviště Stara Fužina – P8, které lze použít i při návštěvě soutěsky Mostnica). Zde najdete detaily jednotlivých bezplatných linek v okolí Bohinjského jezera a jízdní řády.

Vyjíždíme autobusem v 7:20, ale i tak máme co dělat, protože po započtení přestávek na focení, jídlo a odpočinek trvala celá trasa i autobusem něco přes 11 hodin. Podle plánu trasy v mapě je to na 9 hodin chůze. Variantou by bylo zkrácení okruhu a cesta zpět autobusem, ale my jsme nechtěli být vázáni na jízdní řád.

Po vystoupení z autobusu jdeme nejdříve na pastviny Planina Blato a pak stoupáme k prvnímu jezeru, které ale ještě není v Dolině Triglavských jezer. Toto jezero leží v místě zvaném Planina pri jezeru a je tady i první z chat, na které se můžete občerstvit. Už cesta k němu byla plná zážitků. Po rozbité kamenité cestě jede traktor, který stahuje dřevo.

Po nějaké době na té samé cestě potkáváme stádo krav, pochodujících směrem do údolí. Nemáme z nich dobrý pocit, tak raději uhneme na skálu u cesty a tak si nás krávy jen zblízka prohlížejí, tak není ani problém je také zblízka portrétovat 🙂 Později jsme zjistili, že na trase traktoru byla otevřená brána v ohradě a krávy toho využily. To ostatně potvrdily i vzdálené zvuky – zastavující traktor a následný řev traktoristy, který krávy na cestě otočil a hnal je zpátky.

Po pauze u jezera pokračujeme a míjíme Planinu Dedno polje. O kus dál je Planina Ovčarije, kde jsou 2 rozcestníky a dvě možné cesty na Triglavská jezera. Na to samé místo se ještě jednou dnes vrátíme. Nyní půjdeme po delší, ale mírnější cestě (značena jako „Koča pri  Triglavskih jezerih (preko Prodov)“). Přijdeme do údolí ke dvěma jezerům, která jsou při nízké hladině samostatná, ale když je více vody tak se spojí do jednoho jezera. Od jezer to je jen kousek k chatě, kde je možné se napít i najíst.

Při pohledu na vysokou hradbu hor, kterou budeme překonávat při zpáteční cestě opouštíme myšlenku, že bychom se šli podívat ještě dál dolinou. Stoupání, které jsme následně absolvovali, je lépe patrné z fotek než z popisu. Výhled je dokonalý, cesta náročná, ale udržovaná. Po dosažení hřebene jsme ještě na základě doporučení od domorodců zvažovali výstup na vrch Mala Tičarica, odkud by měla být Triglavská jezera jako na dlani, ale s ohledem na čas jsme tam nešli. Místo toho jsme zvolili přímou cestu zpět na Planina Ovčarija, odkud pokračujeme směrem na Bohinjské jezero. Místy jsou prudká stoupání i klesání a dokonce míjíme propast hlubokou 817 metrů.

V závěrečném úseku jsem čekal více výhledů na jezero, ale nakonec se musíme spokojit s dvěma nádhernými vyhlídkami – od chaty Kosijev dom na Vogarju a pak ještě od startovacího místa pro paraglidy. Už toho máme za celý den dost a tak se nám už vůbec nelíbí poslední část, kde prudce klesající cesta připomíná spíš vyschlé koryto potoka s velkými a ostrými balvany. I přes tento nepříliš příjemný závěrečný sestup se tento okruh na Triglavská jezera líbil.

Fotogalerie – Okruh na Triglavská jezera